
Život na ranči je každodenní práce se zvířaty. Už odmalička jsem vyrůstala mezi zvířaty. Od malých až po ty velké, ze kterých člověk má i respekt. Ale pokud se k nim chováte pěkně, krmíte je a máte je rádi, tak Vám vše stonásobně oplatí.
Protože oni jsou ti, kteří mě každý den vítají, neřeší jestli jsem naštvaná a nebo smutná. Pokaždé mám z toho pocit, že mě rádi vidí a hned je vše pryč a jsou jen oni a já. Vždy od nich odcházím uvolněná, vyrovnaná a klidná, je to taková zvířecí terapie, kdy Vás pozitivně naladí.
Když jsem se před tátou zmínila o tom, že bych chtěla ranč, nebyl proti a pokoutně se usmál, věděla jsem v tu chvíli, že budu mít spojence. Řekl Lucko co bys chtěla chovat ? Nechtěla by jsi chovat, třeba prasata Kune Kune ? Já odpověděla, že jsem o tomto plemeni nikdy neslyšela. A tak mi v klidu vysvětlil, že o tom četl a protože jsme chovali prasata doma, tak by v tom neměl být takový rozdíl. Prasata jsem poklízela, takže jsem věděla co to obnáší. Táta mi řekl, že jsou to pastevní prasátka a podle toho co se o nich dočetl, mají klidnou povahu a lidé si je pořizují jako domácí mazlíčky. A tak jsem šla do toho a začala shánět kontakty a s tím i první členy našeho rodinného Ranče.
Nyní Vám představím náš chov. Pěkně postupně, jak jsme je začali pořizovat a jelikož jsme chtěli čistou linii, tak jsou všechny papírové s rodokmenem. Máme pět samic Kune kune a jednoho samce. Mezi naše první prasátko patří Angelina, naše druhé prasátko je plemenný samec jménem Arnold, kterého jsme si přivezli z Rakouska. Mezi další patří prasátko jménem Pamela a Millie. A nakonec Sandra a Mia.
Toto jsou rošťáci našeho rodinného ranče, jsou veselí, přátelští a je s nimi spoustu legrace.